Předávání informací v historii

Prázdniny skončily a je toho tolik, co byste si chtěli říct. Tak jen směle do toho! Vždyť informace si lidé potřebovali mezi sebou předávat už od samého počátku věků.

Předávání informací se říká komunikace. Víš, jak probíhá? Můžeš používat slova, nejrůznější znaky, obrázky, zvuky, písmo, ale třeba i jiné prostředky. Přemýšlel jsi někdy, jak spolu lidé komunikovali třeba v pravěku?

To ještě neznali písmo a byli odkázáni na vzájemnou pomoc, pokud chtěli přežít. Žili v kmenech a zvěř lovili ve větších tlupách. Museli mezi sebou nutně komunikovat, jinak by asi nic moc neulovili. Používali nejrůznější posunky a gesta, možná bubny či kouřové signály, ale asi si oddechli, když se dokázali domluvit pomocí řeči.

Představ si, jaké by to bylo, kdybychom si neuměli předávat informace. Každý by si musel všechno objevit sám. Ale to přece nejde! Vždyť každý člověk má schopnost a talent na něco jiného. Třeba takový Johannes Gutenberg. Víš, co vynalezl? Knihtisk! On vlastně může za to, že se informace začaly šířit o dost snadněji k těm, kteří o ně stáli. Knihy se totiž už nemusely ručně opisovat v klášterech. Díky knihtisku se jich „vyrobilo“ mnohem mnohem víc. Ale pozor! Ve středověku ještě ne každý uměl číst.

Dokážeš si představit, že bys na zprávu o tom, že už vyšlo pokračování tvé oblíbené hry, čekal třeba týden? No to ne, viď? To bys nevydržel. Ale věř mi, že dříve bys musel počkat na posla, než ti zprávu doručí. A ten mohl jít pěšky, mohl běžet nebo jet na koni, možná mohl využít loď nebo kočár. Ale stejně to vždycky trvalo dost dlouho, než informace předal. Přenos informací se zrychlil. Potom už vynálezci ukázali světu první automobily a vlaky. A pak už přišel telegraf, telefon, rádio a televize.

Jedním z největších vynálezů 20. století v oblasti přenosu informací byl bezesporu vynález počítače a počítačové sítě, kterou dnes znáš pod názvem Internet. První síť vznikla v 70. letech minulého století v americké armádě a nazývala se Arpanet.

Díky internetu se informace přenášejí raketovou rychlostí. Ale je to něco za něco. V dnešní době jich máme tolik, že by ses v nich mohl lehce ztratit. Je tedy dobré, aby ses je naučil správně vyhodnocovat, třídit a rozlišovat. Víš totiž, jaké informace se šíří nejčastěji a nejrychleji? Budeš se možná divit, ale právě ty, co nejsou pravdivé nebo jsou bulvární (senzacechtivé). Proto nevěř všemu, co se na internetu píše! Je jen na tobě, aby ses v tomto komplikovaném prostoru naučil orientovat. Ale neboj se, společně to určitě zvládneme!