Výchova k tomu, jak se chovat ve virtuálním světě, by měla začít již od útlého věku. Pokud tomu tak bylo, měl by být film V síti již spíše dalším pokračováním toho, co už dítě zná. Pokud jsme s dětmi tuto výchovu zanedbali, může to být pro všechny zúčastněné šok (pro dospělé více).

Film pojednává o kybergroomingu (více jiné články zde) a je praktickou ukázkou toho, jak taková komunikace vypadá včetně manipulací, které predátoři používají. 

Nemůžeme si myslet, že by se naše dítě takhle nechovalo a tohle by nedělalo. Můžeme v to doufat, ale ve chvíli, kdy nastoupí puberta a přirozená zvědavost, pak si děti o sexu začínají psát a sexualitu v současnosti přirozeně objevují tímto způsobem. Není třeba to hodnotit ani se za to na ně zlobit. Je prostě potřeba to přijmout jako fakt a připravit je na úskalí, která to s sebou nese. 

Pokud budeme dělat, že tento problém není, a proto s dětmi o tom nebudeme mluvit, problém nezmizí, jen se naše děti stanou ohroženější a zranitelnější. Nebudeme to my, na koho se pak obrátí o pomoc. Buď proto, že nám nebudou důvěřovat, nebo nás budou chtít chránit, nebo budou vědět, že tomu stejně nerozumíme, a tím pádem jim nebudeme umět pomoci. 

Ačkoliv to ve filmu vypadá, že ohroženou skupinou jsou dívky, není to pravda. Stejně, možná více, jsou ohroženi chlapci. Jsou naprosto stejnou cílovou skupinou ohroženější v tom, že u dívek počítáme s tím, že se mohou stát obětí sexuálního násilí, takže s nimi v tomto směru začínáme prevenci od dětství. U chlapců s tím ale nepočítáme, a prevence tak chybí. 

Film znovu otevírá téma, že je třeba vychovávat děti (potažmo dospělé) tak, aby uměli respektovat NE, a zároveň věděli, že násilí (fyzické či psychické) není tolerováno.

O ČEM MLUVIT

• Klidně začněte tím, jak to zapůsobilo na vás, pak se ptejte dětí
• Mluvte o tom, jak jste se cítili, když… a na to samé se ptejte dětí. Jestli to vnímaly stejně, jinak…
• Mluvte o tom, co pro vás/děti bylo emočně významné
• Co vás/děti zaskočilo, překvapilo
• Co znáte vy sami/děti ze svého okolí, ze své vlastní zkušenosti…
• Má dítě spolužáky, kamarády, kteří s tím mají zkušenosti? 
• Má takovou zkušenost samo dítě?
• Má dítě představu, jak by se v takovou chvíli zachovalo?
• Kdyby už si s někým psalo a dostalo se do úzkých, na koho by se obrátilo?
• Nakolik dítě vnímá predátorství („úchyláky na netu“) jako reálnou hrozbu
• Vymyslete společně návod, co dělat, když se něco takového stane (nechte dítě, ať je aktivnější, některé kontakty si může nechat pro sebe, ale tento kontakt by měl vědět, na koho se obrátit dál)
• Sami pro sebe si sestavte plán, na koho byste se obrátili a jak byste řešili svou dospělou část situace (kam byste šli na polici, za kým do školy….)
• Je vhodné predátory nahlašovat na policii preventivně. Ne každé dítě bude mít doma podporu a můžete pomoci rozkrýt závažnější problém

Martina Viewegová