Než odpovíme na tuto otázku, musíme si nejdříve vysvětlit, co to vlastně trolling je. Spousta lidí bezpochyby odtuší, nicméně po zevrubnějším ohledání tohoto pojmu jsem došel k závěru, že je vlastně velmi těžké tento fenomén uceleně popsat. Jednoduše řečeno jde opravdu o druh humoru a sadu praktik používaných na internetu, zejména k zesměšnění či manipulaci svého cíle. Oxfordský slovník pojem definuje jako: „Snahu napsat online příspěvek s úmyslem provokovat a vyvolat nenávistnou reakci.“, jiný online slovník zase: „Umění vychytrale a úmyslně naštvat lidi na internetu.“ Nicméně je nutno podotknout, že fenomén samotný se v poslední přinejmenším dekádě rozrostl i do jiných dimenzí, a některé části trollingu by se dnes daly zařadit i do formy nového druhu politické propagandy. Celé spektrum se tedy pokusím ukázat na příkladech, které snad celou situaci pomohou objasnit.
Začneme zlehka. Většina trollingu totiž zůstává čistě banálním druhem humoru, který se nejčastěji v podobě memů šíří na sociálních sítích. Příkladů je nepřeberné množství, nicméně z módy nikdy nevyjde například formát videa, které vás tichou hudbou nebo malým rozlišením donutí nalepit obličej na displej, než vás nečekaně vyleká rychlý prostřih doprovázený hlasitým zvukem. Pokud se vám toto nikdy nestalo, máte můj respekt. Zvládli jste uniknout „potrollení“. Vesměs jde tedy o triviální způsob, jak někoho napálit. Že nejde o nic převratného či nového, ukazují i články, které připodobňují již například Sokratův styl vedení debaty k pradávné formě trollingu.
Nicméně podobné snahy mohou jednoduše eskalovat a zcela se vymknout kontrole a původnímu úmyslu. Skupina vtipálků zejména na sociální síti 4chan se pokusila nachytat média tím, že z obyčejné věci, symbolu OK utvořeného pomocí prstů, udělají symbol pravicových extremistů. Stačilo o tomto skvělém vtipu přesvědčit dostatek lidí, kteří fámu a symbol začali šířit, a reakce obětí na sebe nenechala dlouho čekat. Americká organizace Anti Defamation League tak tento symbol zařadila do kategorie „Nenávistné symboly“, mimochodem hned vedle nechvalně proslulých „blesků“ nacistické SS. Na tuto situaci posléze reagovala i velká světová média na svých platformách. Tím vším se však tato informace dostala i ke skutečným extremistům, kteří tento „mem“ přejali a původní záměr, přestože úspěšně splněn, se vymkl kontrole, a stal se do značné míry realitou. Tento příklad tak ukazuje nejen jakou moc mají sociální sítě, ale i velký vliv médií. V tomto případě bylo na pořadu dne pravidlo: „Nikdy nekrmte trolla!“ Jinak vám vyroste do obřích rozměrů.
Nyní se však již můžeme přesunout do oblasti veskrze politické. Bohužel i do těchto pater si trollové cestu našli. V tomto smyslu se o trollech mluví jako o narušitelích internetových debat, kteří v komentářích a rozličných skupinách záměrně šíří kontroverzní názory nebo propagují určitou politickou agendu. Jak je odlišíme od normálních uživatelů, kteří zrovna nemají podobné názory jako my, ptáte se? Tito lidé jsou totiž za tuto práci placeni. Ano slyšíte správně. Termín trollí farmy dnes označuje v podstatě instituci, kam lidé chodí do práce, přičemž jejich náplní je šířit politickou agendu. Jedním z takových nechvalně známých míst je trollí farma v Petrohradu, jejíž činnost byla podrobně zmapována. Jedním z jejich kousků byla například snaha vyvolat paniku šířením poplašné zprávy o nehodě v chemickém závodu v USA. K šíření kompletně vykonstruované zprávy použili trollové téměř identické grafiky lokálních i národních médií, nespočet falešných účtů na sociálních sítích a koordinací těchto prostředků, za pomoci důvěřivých obětí se povedlo tuto bublinu nafouknout a napálit široký okruh lidí, identická taktika byla použita i pro údajnou epidemii Eboly v USA. Mimo jiné činnosti farmy pak patří šíření pro-ruských nebo proti-západních názorů na sociálních sítích. V odborné debatě je tato taktika nazírána jako součást hybridní strategie Ruské Federace, které obsahuje kromě konvenčních vojenských prostředků i silný důraz na informační působení na společnost soupeře, jak již po několik let ve svých zprávách popisuje Bezpečnostní informační služba.
Tím jsem se snažil poukázat na fakt, že původně v podstatě nezávadný jev se díky možnostem internetu a politickým ambicím některých aktérů transformoval v poměrně závažnou hrozbu, se kterou je nutno nějak naložit. Samozřejmě v kyberprostoru je téměř nemožné zastavit šíření informací, nicméně existuje hnutí, která se trollům snaží klást odpor. Říkají si elfové, opět nežertuji. Elfové, stejně tak jako trollové, mají „pobočky“ v mnoha zemích a spojuje je snaha monitorovat dezinformace a trollí výpady v prostoru tamních sociálních sítí. Jak se jim to daří, můžete posoudit na jejich českém webu https://cesti-elfove.cz/.
Závěrem bych rád nastínil a shrnul mé názory a doporučení. Základním problémem je už jen spektrum pojmu trolling. Od nevinných vtípků až po státně řízenou informační kampaň. Je tedy potřeba důsledně pracovat s kontextem, pokud se o trollingu hodláme s někým bavit. Nicméně obecně se dá říci, že je opravdu potřeba trolly nekrmit. Pokud se někdo snaží vyvolat reakci, zejména emocionálně vypjatou, vždy je lepší zachovat chladnou hlavu. Můžete zvážit i komunikaci pomocí soukromých zpráv, pokud se pro komunikaci rozhodnete. Snížíte tím expozici takové interakce na sociálních sítích, čímž pravděpodobně zkřížíte trollům plány. Proti koordinovaným kampaním trollů se poté dá nejlépe bránit poctivým ověřováním informací, aby člověk minimalizoval riziko, že naletí nějaké smyšlené poplašné zprávě. Pokud se však stanete obětí dobře provedeného kanadského žertíku v online prostoru, přijměte to s nadhledem, nebudete první ani poslední. Jedině nadhled vám umožní zachovat si tvář a troll ostrouhá.
Kryštof Havelka
Josefina Knollová
