Slovo algoritmus už asi každý někdy slyšel. Málokdo ale ví, co přesně si pod tím představit. A většina z nás běžně asi nepřemýšlí nad tím, že tyto hnací motory sociálních sítí denně ovlivňují to, jak se k nám denně dostávají informace.
Pojďme se podívat, jak záhadné algoritmy fungují a ukažme si, jak se nestát jejich rukojmím.

Dobrý sluha…

Algoritmus lze obecně označit za systém úkonů, které vedou k vyřešení libovolné úlohy. Algoritmy sociálních sítí vznikly proto, aby každému uživateli nabízely ten nejlepší obsah „šitý na míru“. Relevantnější a zajímavější obsah pro uživatele znamená lepší zážitek z používání a pro sociální síť, jako třeba Facebook, zase větší zisk, protože spokojený uživatel na síti tráví více času, a tím pádem na něj míří více reklam. A reklamy pro sítě znamenají zisk. Různé sociální sítě jako Facebook, Instagram, Youtube, Twitter, ale i vyhledávače jako třeba Google nebo Bing sledují to, co nejčastěji vyhledáváme, na co nejčastěji klikáme a co nejvíce „lajkujeme“, a na základě toho nám pak nabízejí takový obsah, který nás bude nejvíce zajímat. Pokud tedy například na Facebooku sledujeme skupiny, stránky a příspěvky související třeba s auty, bude nám Facebook samovolně nabízet další obsah o autech a zároveň bude dávat do pozadí příspěvky, které se jich netýkají. Pokud Facebook navíc zjistí, že si googlujeme nejlepší cenu na Octavii, bude vědět, že se pravděpodobně zajímáme o koupi a nejspíš nám brzy začne nabízet reklamu na autorizované prodejce a bazary s Octaviemi. 

Ale zlý pán…

Potud to všechno zní vlastně docela pozitivně. Díky algoritmům vidíme obsah, který nás zajímá a naopak nemusíme ztrácet čas s věcmi, o které nemáme zájem. Problém přichází, když se ze světa koníčků a zájmů přemístíme do světa politiky a politických názorů. Algoritmy totiž dokáží vyhodnotit i to, jaký máme názor třeba na migraci. Pokud párkrát „lajkneme” příspěvek, který se ostře proti migraci vymezuje, začne nám nabízet články a příspěvky našeho okruhu přátel s tím samým vyzněním a naopak upozadí obsah, který je vůči migraci otevřenější. To samé samozřejmě platí i naopak a platí to i pro mnohá jiná politická témata. Tento mechanismus dlouhodobě vede k tomu, že se postupně uzavřeme do tzv. informačních bublin, do kterých projdou jen ty informace, které jsou v souladu s naším viděním světa a všechny ostatní jsou odfiltrovány pryč. Čím déle informační bubliny působí, tím více se vytrácí možnost, aby mezi sebou jednotlivé názorové skupiny vedly dialog. A to je problém, protože naše demokratická společnost je především o konstruktivním dialogu.

Data, data a zase data

Problémem sociálních a informačních bublin je také to, že mohou být kromě cílení reklamy zneužitelné i pro cílení politických sdělení, hoaxů či účelově vytvořených dezinformací. Jak už jsme si řekli, uživatel při používání většiny online služeb nevědomky poskytuje stránkám osobní data. Data o svém chování, názorech, koníčcích. Pomocí těchto dat jde cíleně a dlouhodobě ovlivňovat myšlení, názory i chování uživatelů. Největší nebezpečí samozřejmě hrozí před volbami. Protože demokracie stojí na informované volbě voličů, ne dezinformované. 

Nejznámější případ ovlivňování voleb pomocí šíření dezinformačních politických sdělení byl odhalen v roce 2018. Tehdy vyšlo najevo, že firma Cambridge Analytica zneužila data o 87 milionech uživatelů Facebooku bez jejich vědomí, za cílem šíření politické propagandy a ovlivňování veřejného mínění. Tato společnost si na základě obrovského množství dat udělala profily několika skupin voličů, u kterých věděla, že jsou náchylní uvěřit konspiračním teoriím a dalším dezinformacím. Brala v potaz rodinný stav, projevené zájmy, druh zaměstnání atd. Následně na ně dlouhé roky cílila sdělení, jejímž cílem bylo probudit v nich anti-establishmentové názory a poté je mobilizovat k volbě toho „správného“ kandidáta. Asi ani nemusíme dodávat, pro kterou kampaň pracovali. 

Následné studie rozklíčovaly, že tyto kampaně byly zacíleny na státy, které tradičně váhají mezi demokraty a republikány, tudíž mohou rozhodnout výsledek voleb (Wisconsin či Pensylvánie). Právě tyto klíčové oblasti byly zasaženy o 70-80 % více než státy ostatní. Zároveň i témata byla přizpůsobena hlavním otázkám v těchto státech, opět na základě předem nasbíraných dat skrze algoritmy. Jaký reálný dopad měla tato kampaň na výsledky voleb je, jako u každé jiné kampaně, spekulativní. 

Facebook se od skandálu Cambridge Analytica stal terčem kritiky od veřejnosti i politiků v řadě zemí. Od té doby provedla sociální síť několik změn, od kterých si slibují omezení šíření fake news. Například nově zavedená transparentní „knihovna politických reklam“, kde se může každý podívat, jak politické subjekty cílí své reklamy, kolik za ně platí a v jakém čase. Zároveň udělal několik změn v algoritmech, které mají upřednostňovat zavedené mediální zdroje před těmi, u nichž lze těžko dohledat autora, vlastnickou strukturu a podobně. Od Facebooku však spásu čekat nemůžeme. Jak už jsme si vysvětlili, algoritmy celou mašinérii na peníze pohání a jejich zrušení, a tím pádem ani zrušení informačních bublin, není na pořadu dne. Nezbývá než si pomoci sám – proto jsme pro vás sepsali několik tipů, jak se s algoritmy vypořádat a nenechat se uzavřít do bublin.

Jak se nenechat manipulovat

• Sledujte svoji zeď. Zaměřte se na sponzorované příspěvky. Facebook do jisté míry umožňuje u takových příspěvků zjistit, jaká naše data vedla k jejich zobrazení. 
• Zajímejte se o druhou stranu mince. Pokud člověk nechce skončit v sociální bublině, musí se snažit o vyváženost informací, které konzumuje. Zkuste neodebírat pouze stránky, které máte rádi, ale sledujte i politiky z dalších stran, a média z opačného názorového spektra.  Diskutujte s lidmi, se kterými nesouhlasíte, věcně a bez urážek. Pouze debata s protistranou člověku umožní vystoupit ze své sociální bubliny a nazírat na svět kriticky, ale pořád objektivně. 
• Ověřujte fakta a zajímejte se. Před fake news všeho druhu nás ochrání ověřování faktů a spíše hluboký než povrchní zájem o věci kolem nás. Nečíst pouze titulky na sociálních sítích, ale podrobně si články či studie přečíst, to je základ všeho. 
• Nesdílejte víc než je nutné. Dávejte pozor na to, jaká data na internetu sdílíte. A to nejen přímo, ale i nepřímo skrze vyhledávání, „like“ nebo různé aplikace, kvízy, apod. Případ Cambridge Analytica ukázal, jak jednoduše jsou tato data zneužitelná proti uživatelům. Není tedy třeba o sobě internetu prozradit všechno, a když už něco prozrazujeme, měli bychom to dvakrát zvážit. Pamatujte, že každým naším lajkem si nás Facebook a další sítě někam zaškatulkují.

Vyhledávejte anonymně. Používejte vyhledávač, jako je například DuckDuckGo, který nesbírá od uživatelů žádná data a funguje zcela anonymně.