Proč je třeba dítě v online prostředí chránit?

Žijeme v době, kdy je užívání internetu dětmi prakticky nevyhnutelné a znalosti dětí v oblasti informačních a komunikačních technologií často převyšují znalosti jejich rodičů. Mnozí rodiče vzhledem k této skutečnosti na ochranu svých dětí v online prostředí prakticky rezignují. Nechají své děti v online prostředí bez dozoru.

Naivita, důvěřivost, nekritické přejímání informací a nedostatek životních zkušeností však může být důvodem, že se dítě stane obětí virtuálních predátorů.

Ochraně těch nejzranitelnějších je však třeba věnovat mnohem více prostoru, než tomu bylo doposud. Je běžné slyšet rodiče, jak svému dítěti vštěpují do paměti, že staršího je třeba pozdravit, nebo že před přechodem pro chodce je nutné se rozhlédnout. Avšak není zcela běžné, že rodič obdobným způsobem vede dítě k bezpečnému chování v online prostředí.

Následující kapitoly popíší několik druhů rizik, které se v online prostředí nacházejí.

A těmto rizikům a nástrahám jsou vystaveny i naše děti. Nezřídka se pak stává, že pokud se stanou obětí některé z nástrah online prostředí, trápí se samy a na základě dosavadních životních zkušeností neumí danou situaci řešit. Se svěřením jsou děti totiž zdrženlivé.

V čem mohou spatřovat východiska svého problému?

V čem mohou spatřovat východiska svého problému?

Svěřit se rodičům

Žít trendy není vůbec jednoduché

Svět náctiletých je značnou mírou opřen o to, co je právě moderní, nebo jak by se sami vyjádřili – co je IN nebo TRENDY. Netýká se to jen věhlasných značek oděvů nebo módních doplňků, ale i moderních technologií. Zčásti za to může komerční svět, ve kterém jsou děti od útlého věku prostřednictvím reklam „poučovány“ o tom, co je IN a co IN není, a zčásti si tento svět vytvářejí samy.

Toto selektování v rámci jedné sociální skupiny náctiletých může započít už tím, že někteří byli rodiči obdařeni mobilním telefonem, další jím nedisponují. Selekce pokračuje tím, kdo a jak drahý telefonní přístroj vlastní, a to vše dále může pokračovat rozlišováním, kdo hraje jakou počítačovou hru nebo kdo užívá jakou sociální síť. V konečném důsledku nemusí selekce končit ani tím, že se např. v rámci jedné školní třídy bude řešit, kdo a jaké příspěvky je ochoten vložit na sociální síť. I taková malá drobnost může rozhodovat o tom, že jedinec bude vyloučen ze skupiny dětí, ve které se pohybuje.

I přes případné zákazy rodičů (Tuhle hru hrát nebudeš…., Na facebook jsi ještě moc malý….) je zapojení jedince kolektivem často striktně vyžadováno a musí se přizpůsobit. Pokud tak neučiní, může se stát outsiderem a posléze i terčem posměchu – obětí kyberšikany.

Jak dítě v online prostředí chránit?

Internet obsahuje stejně jako každé jiné prostředí svá nebezpečí. Tedy nejedná se automaticky o bezpečné prostředí, a tudíž není vhodné zde ponechat své děti zcela bez dozoru. Často si nevědí rady dospělí, natož aby si bez zkušeností poradily jejich děti.

Internetový svět je světu reálnému velice podobný, ne-li totožný. Zkusme internet vnímat jako svět, kde rovněž existují domy a na každém je poštovní schránka (e-mail), restaurace, kavárny, zkrátka místa, kam chodíme do společnosti (sociální sítě) a také knihovny, nákupní domy nebo banky.

V reálném světě naše domy skrývají značný kus soukromí a majetek, což ve virtuálním prostředí můžeme přirovnat k našim datům – dokumenty, fotografie, videa nebo filmy. Každý z nás svůj dům chrání kvalitním zámkem a leckterý z nás si dokonce pořizuje těžce rozbitná okna. Přesto ve světě virtuálním se takto nechováme. Přirovnáme-li zámek domu k heslům, která užíváme, byly by naše domy v reálném světě často odemčené, nebo by zloděj často našel klíč pod rohožkou.

Nežli se v reálném životě vydáme na cesty vozidlem, což lze vnímat jako brouzdání po internetu – surfování, vozidlo si řádně zkontrolujeme – zda jsou správně nahuštěné pneumatiky, zda z motoru nevytéká olej, řádně se připoutáme a před vjetím do křižovatky se řádně rozhlédneme, abychom nezpůsobili dopravní nehodu. Tedy chráníme se. Ve virtuálním prostředí toto samozřejmostí bohužel ještě není. Často se užívá neaktualizovaný operační systém, staré verze aplikací a programů, nemluvě o těch stažených nelegálně, které je často nutné „legalizovat“ užitím různých cracků a keygenů, jež v poslední době s sebou nesou značné riziko nakažení zařízení počítačovým virem. Na internetové cesty se vydáváme skrze nedostatečně zabezpečené připojení (nezabezpečený router), bez rozmyslu navštěvujeme každou webovou stránku a neuváženě odklikneme vše, co je třeba, abychom dosáhli svých cílů. Z internetu stahujeme soubory a ty otevíráme bez kontroly antivirovým programem a o kontrole datového spojení firewallem mnozí ještě ani neslyšeli. To vše se rovná zběsilé jízdě třicet let starým autovrakem dalece za hranicí nejvyšší povolené rychlosti.

Navštívíme-li v reálném životě restaurační zařízení, povětšinou je naším cílem setkat se s přáteli, stejně jako na sociálních sítích. Ani zde rodinné fotografie nenecháváme ležet na stole, kde si je může prohlédnout kdokoliv a hovoříme-li o svém soukromí, rovněž nekřičíme do celého prostoru restaurace tak, aby se naše soukromí stalo vlastně věcí veřejnou.

A konečně, pošleme-li děti hrát si na dětské hřiště, ujistíme se, že všechny atrakce jsou bezpečné a dětem nehrozí žádný úraz. Pískoviště zkontrolujeme, zda se na něm nenacházejí nebezpečné předměty a pokud se na dětském hřišti objeví cizí osoba, navíc bez dětí, zbystříme a na své děti dáme o to větší pozor. Stejně tak bychom měli pro děti připravit bezpečné podmínky pro vstup do virtuálního prostředí, stejně jako na hřišti kontrolovat jejich činnost a zpozornět, pokud by se vyskytlo nějaké nebezpečí.

A takto lze hledat analogie mezi reálným a virtuálním světem prakticky do nekonečna. V tomto případě není třeba hledat dále, aby každý pochopil, že se ochrana dítěte ve virtuálním prostředí příliš neliší od ochrany dítěte v prostředí reálném.

Jak tedy na to?

• Přisvojit si desatero dobrého kybernetického rodiče
• Zabezpečit připojení
• Zabezpečit užívaná zařízení
• Využít dostupných způsobů a programů k monitorování dítěte na internetu
• Vyvarovat se vlastních chyb
• Dítě ve virtuálním prostředí motivovat, nikoliv zakazovat
• Zajímat se o dění v počítačovém světě – sledovat možné hrozby

Zdroje:
KOHOUT, Roman a Radek KARCHŇÁK. Bezpečnost v online prostředí. Karlovy Vary: Biblio Karlovy Vary, 2016. ISBN 978-80-260-9543-9.
Featured image: https://pixabay.com

Související články